Dnes je 17. 09. 2024
svátek má Naděžda

14/2009

Archiv

Dorazil jsem dvacet minut před oficiálním začátkem. V té době bylo v místnosti zhruba třicet lidí, především důchodců. Hlavní pořadatelky - Monika Rejnartová a Iveta Kühnová – v tu chvíli vyjadřovaly spokojenost. Těsně před čtvrtou došly židle a já přestal počítat u 280. návštěvníka. Postupně bylo doneseno ještě dost židlí ze školy, ale i tak zhruba třetina občanů stála.






Deset minut po čtvrté hodině se začalo. Nejprve byli představeni hosté. Tři příslušníci republikové policie, tři z městské, dvě úřednice z města (K. Rusínková a Z. Březinová), místostarostové Vlček a Stejskal (starostka si vybrala dovolenou). Za předsednickým stolem  seděla ještě Eva Markgrafová z Městských novin. Přestože byli pozváni, nedostavili se zástupci majitelů, firmy Byty Česká Lípa, (tj. dceřiné společnosti pražské firmy Spobyt) a také hasiči. Tuto skutečnost komentovaly výkřiky z davu.




Po představení hostů se představili i zástupci sdružení - Monika Rejnartová a Iveta Kühnová, Václav Gabriel a Václav Poupa.
Iveta Kühnová nastínila program. V něm jako první vystoupil Miroslav Brož z nadace Člověk v tísni s krátkou prezentací, v níž představil strategii společnosti Spobyt. Podobný scénář totiž uplatnila například v Ústí nad Labem a zatím ho beze zbytku plní i v České Lípě. Za směšné ceny nabízí byty sociálně slabým, aby je pak ekonomicky vyčerpala nájemným. Pokud bude i konec stejný, dojde nakonec k prodeji vybydlených domů romským podnikatelům (padlo slovo mafie). Někteří návštěvníci byli dost nedočkaví a neocenili snahu pořadatelek nastínit problém v širších souvislostech. Ozývaly se výkřiky, ať se přejde k věci a nezdržuje se historkami z jiných měst.




Nakonec zvítězil hlas lidu a neustále vykřikované otázky: "Kdo prodal byty Spobytu?" " Kdo sem cpe tu cikánskou verbež? "
Slovo si vzal Jan Stejskal, aby poněkud mlživě zopakoval historii změn vlastníků bytů na Severu. Zodpovědnost tak z velké části přesunul na bývalé vedení města v čele se Zdeňkem Pokorným. Daleko konkrétněji mluvila Květuše Rusínková. Podle ní platí příchozí obyvatelé kauci deset tisíc za byt (Bytům Česká Lípa). To je samozřejmě málo, takže se informace rychle šíří a do Lípy se sestěhovávají celé rodiny nejen z Českolipska, ale i z Mladé Boleslavi. Klienti, jak hovořila o sociálně slabých, často nemají celý měsíc nájemní smlouvy, takže nemohou žádat o sociální dávky. Naopak, když nejsou schopní platit nájem a Spobyt s nimi smlouvu ukončí, zůstávají obyvateli města.
Po této informaci začal dav hučet, až musel na obranu paní Rusínkové vystoupit místostarosta Vlček. „Paní Rusínková je státní úřednice, ona si zákony nevymýšlí,“ řekl.
Paní Rusínková pak, aby vyjádřila, že je na straně obyvatel České Lípy, pronesla: „Bydlení si platí ze státních peněz. Tedy z kapes nás všech. I tak nemají dostatek prostředků na živobytí a musí krást.“


Abych si to nyní shrnul pro sebe. Já zaplatím daně, sociální a zdravotní pojištění (bez příspěvků zaměstnavatele to bylo za minulý rok něco přes 150 tisíc, zaměstnavatelé přihodili dalších asi sto táců), stát vše přerozdělí a část z toho dá lidem v nouzi. Lidé v nouzi, kteří do systému nikdy nepřinesli ani korunu (stejně tak, jako to nedělali ani jejich rodiče a nebudou to dělat ani jejich děti), dají všechny peníze lidem, kteří patří mezi nejbohatší lidi v republice (majitelé Spobytu), případně ve městě (např. majitelé heren). Nešťastníci jsou ale v nouzi stále, a tak mi v noci odnesou z auta poklice a rádio.
No, jestli si to takto spočítali všichni, nedivím se, že jsou nespokojení :o)) Starší občan shrnul situaci následovně: „Zákony jsou k hovnu, tady prostě není právní stát!“


V této fázi pořadatelky pustily reportáž Televize Prima o chybějících hasicích přístrojích. Bohužel absence požárníků neumožnila diskusi důstojněji rozvést, a tak lidé vyprávěli jen o svých osobních  zkušenostech. Hasicí přístroje chybějí všude, stejně jako hadice. Únikové východy jsou zamčené, ale obyvatelé dostali nařízeno, aby z chodeb z bezpečnostních důvodů odstranili botníky a stojany na květiny.
Potom přišla řada na policie. Slova se ujal mluvčí městských strážníků Doležal. „Bydlel jsem na Ladech a vím, že jedna romská rodina udělá více škody než zbytek domu,“ začal. Poté přiznal, že strážníci nemají kapacitu, aby na sídlišti drželi hlídky 24 hodin denně. Navíc: větší kriminalita je v jiných částech města, přestože ji často dělají obyvatelé sídliště Sever. V současnosti se na Severu slouží 6,5 hodiny denně. Mluvčí rovněž připomněl skutečnost, že přijímají od občanů 20 – 30 oznámení denně, ale od začátku roku jich jen osm bylo ze Severu.
„Zavřete Hong Kong a bude od těch Masajů pokoj!“ ozval se z davu názor. Hong Kong je vietnamská herna, v níž končí velká část sociálních dávek.
Tento blok byl zakončen sdělením, že do půl roku by mohla být na Severu přenosná kamera a že občané mohou volat městské policii na číslo 156 bez nutnosti uvést totožnost.


Velkou neznámou je pro obyvatele Severu také vyúčtování DPH. Finanční úřad odmítl sdružení oznámit, zdali Byty Česká Lípa vymáhají tuto platbu oprávněně, či nikoliv.
A když už se mluvilo o penězích, přislíbil Jan Stejskal sdružení Za klidný Sever finanční podporu i možnost využití městského právníka.  Skoro bych řekl, že toto byl nejdůležitější bod programu. Místostarosta dal slib před stovkami občanů a těžko své slovo vezme zpět.
Svou polívčičku si přišel před předsednický stůl ohřát i opoziční zastupitel Máška. "Jeho" Adra totiž provozuje pobočku Sdružení obrany spotřebitelů a brzy má na Ladech - v hotelu Kahan vzniknout rovněž pobočka Sdružení na ochranu nájemníků.  Monika Rejnartová ho sice trochu netakticky okřikla, ať nedělá agitku ČSSD, ale řekl bych, že v této fázi by měli obyvatelé přijmout pomoc snad i od čerta či komunistů. Půjde-li to takto dál, mohli by se totiž místo nich objevit členové Národní strany.


Nejemotivnější projev si nechala až takřka na závěr Hana Křesťanová, učitelka z českolipského gymnázia. Hovořila o skutečnosti, že byty na Severu byly často vykoupeny prací v uranových dolech. „Řada přítomných žen jsou vdovy a nyní, když už se jich nemá kdo zastat, se stávají vězenkyněmi v bytech, v nichž strávily nejlepší léta svých životů. Vyjít na ulici se totiž stává rizikem.“




Více informací naleznete v naší rubrice Téma.