O prevenci
Následující týden zahájím studium, které je určeno školním metodikům prevence. Tak trochu tajně a naivně doufám, že konečně vzniklo na tomto poli něco smysluplného. Doposud jsem byl z velké části jen svědkem neuvěřitelného mrhání penězi daňových poplatníků za různé exhibice rádoby vyléčených narkomanů, dávno neposlouchaných zpěváků či pedagogů, které nebavilo učit. Za těch devět let, co funkci ve škole zastávám, jsem se zúčastnil mnoha školení, která na sebe nijak nenavazovala a z nichž jsem si často neodvážel nic jiného než zážitky z cest. Byl jsem na vzdělávání, o němž si frekventanti mysleli, že je pro střední školy, zatímco přednášející se věnovala školám mateřským.
Pokus státu chápu jako snahu dát aspoň ve školství systému prevence nějaký řád. Ze své strany to vnímám jako poslední šanci zjistit, co ode mě stát v tomto směru vlastně chce. Jelikož jde i o Vaše peníze, budu Vás o celém projektu připraveném Centrem vzdělanosti Libereckého kraje občas informovat.
A u drog (přestože prevence na školách se dnes už netýká jen drog) ještě chvíli zůstaňme. Rada Libereckého kraje na svém zasedání dne 16.1.2007 vzala na vědomí Závěrečnou zprávu Analýzy drogové scény Libereckého kraje, kterou si na doporučení Protidrogové komise Rady Libereckého kraje nechal Liberecký kraj, Krajský úřad Libereckého kraje, odbor sociálních věcí, bezpečnosti a problematiky menšin zpracovat. Analýzu zpracoval Mgr. Josef Radimecký, MSc., Centrum adiktologie Psychiatrická klinika 1. lékařská fakulta University Karlovy v Praze, a nazval ji Analýza drogové scény a služeb pro uživatele drog v Libereckém kraji. Nebudu ji citovat celou, zajímal jsem se zejména o pasáže, které se věnují Českolipsku.
V České Lípě označili zástupci poskytovatelů služeb i veřejné správy za rizikové tři části města, a sice sídliště Sever, v němž jsou ve zvýšené míře koncentrováni občané z řad romské populace, a městskou část Dubice. Ta do jisté míry vykazuje znaky ghetta, protože do ní byli sestěhováváni občané z nižších příjmových skupin, především ti, kteří dlouhodobě neplatili nájem v nájemních bytech, a vyskytují se zde případy čichání toluenu mladými lidmi. Mezi rizikové lokality patří i sídliště Špičák.
„Na sídlišti Špičák v řadě konkrétních případů dochází k užívání pervitinu, který je zde údajně velmi snadno dostupný.“
Do další skupiny potenciálně rizikových oblastí lze zařadit v rozhovorech zmíněné Doksy a Kravaře, jež patří mezi rekreační lokality. Ty jsou asociovány se zvýšenou mírou výskytu rizikových forem chování včetně užívání návykových látek. K tomu významně přispívají turisté či chalupáři, kteří s sebou mohou drogy do kraje dovážet, nabízet je místním obyvatelům nebo zde po nich vytvářet poptávku, což může vést ke vzniku, respektive k udržování ilegálních trhů s nimi. Doksy byly ještě jako riziková obec zmíněny v souvislosti s tamním zemědělským učilištěm, kde se kumulují mladí lidé s nízkou úrovní dosaženého vzdělání a vysokou mírou rizikového chování.
Další specifickou skupinu identifikovaných území tvoří obce v blízkosti bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Vedle Mimoně jsou jako rizikové obce vnímány především Ploužnice a Kuřivody, v nichž jsou po rekonstrukci nabízeny levné sociální byty ve zrekonstruovaných panelových domech v minulosti obývaných sovětskými důstojníky. Hlavním vnímaným rizikem je zvýšená kumulace lidí z nižších socio-ekonomických skupin a obtíže získat v místě nebo v jeho blízkém okolí práci, což může vytvářet sociální podmínky pro zvýšený výskyt rizikových anebo problémových forem chování.
„Takže ta Ploužnice jo, ale teď si vemte, co v Ploužnici? Budete mezi lesy tam, tam je to hrozně hezký, když máte auto… ale bez auta a bez práce? Takže… (Interview 1)
V Novém Boru je jako rizikové místo ve vztahu k užívání návykových látek vnímána ubytovna v Křižíkově ulici, kde se kumulují sociálně slabí občané a neplatiči nájemného.
O kultuře
Pátek jsem měl chemicko - kulturní. Chemii jsem už udělal dost reklamu zde. Od půl šesté jsem šel do kina na Menzelův film: Obsluhoval jsem anglického krále. Díky řadě kritik, které jsem přečetl od premiéry filmu v různých periodikách, jsem měl z představení docela obavy. Pokud jste na tom stejně, můžu vám za sebe napsat: klidně jděte. Podle mě se Menzelovi (dělal i scénář) podařilo z Hrabalovské slátaninky (myslím to v dobrém) vytáhnout krásně rovnou nitku a natáhnout ji do příjemně poetického příběhu. Sice nebudete jásat, bát se či brečet, že již je konec, nicméně nudit se také nebudete. Možná se ještě tak můžete vzrušit - nahotinek je ve filmu až přehnaně moc (počítačově dodělané klíny, jak psali v Blesku, jsem neviděl) a někdy je opravdu samoúčelná. Pokud se vám kdysi líbily Ostře sledované vlaky, tak vás "příběh číšníka a milionáře" rovněž nezklame.
Co ale stojí za kritiku, to jsou poměry v našem kulturním stánku. Kino v podstatě plné, ale zavřená restaurace, zavřené pánské záchodky a zavřená šatna. Bez restaurace se dá nějak přežít, od záchodů jsem si sehnal klíče, ale ta šatna, to je ostuda, obzvlášť když většinu diváků tvořili lidé starší než já, zvyklí na trochu větší pohodlí. Už jsem zvědav na to nové divadlo, jak v něm bude ta kultura made in Česká Lípa vypadat.
Po kině jsme si skočili s manželkou na párek do Jazzbaru a vrátili se do Crystalu zpět na koncert skupiny Skyline. Těšil jsem se mimo jiné, jak posedím u toho krásného, dlouhého a drahého baru, potkám řadu přátel ... a co to vidí mé oči nevěřící - bar je taky zavřený. Ale koncert byl skvělý. Sice mi v uších píská ještě nyní, ale byl to zase solidní nářez. Ne nadarmo získali Skyline cenu pro nejlepší koncertní kapelu ve svém žánru. Jejich nadšení dokázalo velmi záhy strhnout většinu z asi tří set posluchačů, a tak se hopsalo, pískalo, skandovalo, tleskalo, prostě pařilo. Musím přiznat, že z nich mám daleko lepší pocit než ze sterilního vystoupení J.A.R. Jen opět škoda toho zvuku. Osobně mě teda mrzí i to mizerné světlo, prakticky znemožňující udělat pár kvalitních snímků do novin, ale je mi jasné, že koncerty nejsou od toho, aby se na nich fotilo. (Fotožurnál zde.)
O zasněžených pláních
Po kulturně-chemickém pátku jsem si dal horskou sobotu. Hlavně manželka toužila konečně nazout lyže. Díky tomu Vám mohu podat malou zprávu o stavu sjezdovek v okolí. Začali jsme v Horním Podluží - narváno, nekonečná fronta, vzdali jsme to po pěti minutách dohadů. Zaparkovali jsme pod Jedlovkou. Mezičky pro nedostatek sněhu nejezdily, takže jsem zbytku rodiny pomohl vynést lyže na hlavní svah, rozloučil se s nimi a vydal se na procházku k Tolštejnu. Když jsem měl brodění sněhem dost, zavolal jsem jim a zjistil, že za dvě hodiny se jim nepodařilo ani jednou vyjet nahoru. Když se konečně dostali na řadu, vyvezl je vlek asi do půlky a pak spadlo lano. Do půl čtvrté odpoledne se vlek už nepodařilo zprovoznit. Jaké zkušenosti z okolí máte Vy?
Myslím, že dnes je deník pestrý dost, tak vynechám tradičně netradiční rubriky a ještě Vám pod reklamy připravím anketu. Zůstaneme v ní u drog.