Ani v době mimořádných opatření nelze zapomínat na významná data v našem kalendáři. K takovým patří také 8. květen, který je oslavou konce Druhé světové války v roce 1945. Letošní 75. výročí si proto připomeneme i v České Lípě.
„Namísto tradičního veřejného setkání bude ale památka obětí války a nacistického režimu uctěna u pomníku na náměstí Osvobození a na městském hřbitově pouze naším symbolickým položením květin, bez přítomnosti pozvaných hostů a veřejnosti,“ vysvětluje starostka Jitka Volfová. „I v tomto případě musíme totiž respektovat přísná hygienická opatření. Svým rozsahem půjde sice o malý pietní akt, ale rozhodně to nesnižuje naši úctu ke květnovým událostem roku 1945 a ke všem obětem Druhé světové války. S ještě větší pokorou se jim opět pokloníme právě v této době, kdy sami neprožíváme zrovna lehké časy a s nadějí hledíme do budoucnosti,“ dodává starostka.
Co se před 75 lety odehrávalo v České Lípě, připomíná historik Ladislav Smejkal
Osmého května 1945 již mnoho metropolí Evropy a USA mávalo praporky a létaly konfety. Česká Lípa prožívala snad nejnapínavější den ve své historii 20. století. Dvakrát se objevily na nebi sovětské letouny a sypaly bomby. Rozbily továrnu na vagony, v níž se ale toho času zhotovovaly pancíře pro válečná vozidla. Z výšky vypadaly jako tanky. Svou velkou porci tříštivých bomb, až 500 kg těžkých, dostaly železniční dílny. Bomby měly padat i na nádraží, ale šly většinou vedle. Na město spadly jen dvě bomby. Jedna do nároží dnešních ulic Čs. armády a Mánesovy a druhá mezi vilky na Kopečku. Kdyby se sesypaly na město, byla by to strašná tragedie. V podnicích se nepracovalo od 7. května, takže byly prakticky prázdné. Ve městě bylo natěsnáno mnoho uprchlíků. Odhaduje se, že šlo asi o dva tisíce osob. Dá se říci, že Česká Lípa vyšla z války s menšími materiálními škodami.
Letos v květnu shodou okolností uplyne přesně 200 let také od strašného požáru, který spolkl prakticky celé naše město a jeho obyvatele srazil na kolena. Z dálky působila Česká Lípa jako planina černých trosek, z nichž trčely jen kamenné komíny. A přece se Česká Lípa záhy vzpamatovala. Jen 120 rodin odešlo do Terezína, aby ve městě uprostřed pevnosti založily novou existenci. Obětavostí svých obyvatel, solidárními sbírkami po celé vlasti se město opět zvedlo. A proč připomínám i toto smutné výročí z naší dávné historie? Nezapomínejme prosím na skutečnost, že Čech stál za Němcem a Němec za Čechem. V odříkání a v nekonečném úsilí stál jeden za druhým. Odněkud z české vísky přišlo jen pár krejcarů. Odjinud třeba celé jmění. Nemůžeme proto opomenout slova povzbuzení od hlavní autority našeho města kněze Antona Krombholze.
Všechny stránky minulosti patří do našeho povědomí. Historie pomáhá orientovat se v přítomnosti a formulovat představu o budoucnosti. Cesta dějin našeho města vedla nahoru i dolu. Nikoliv jen vzhůru k blahobytu, nýbrž i k pádu do chudoby i beznaděje. Češi v roce 1945 otevřeli jako první veřejný podnik své školy, což se většinou podařilo už v měsíci červnu. Po požáru v roce 1820 byla rychle obnovena škola a dokonce i zvětšena (dnešní Libertin). Na vzdělání se kladl důraz v první řadě, protože páteří tehdejší i dnešní společnosti byli lidé moudří se schopností poprat se s nesnázemi doby.
Foto: Vít Černý