Zkoumané parcely se nacházejí v prostoru městského opevnění. Hlavní městská hradba, jejíž výstavba je kladena do první třetiny 14. století, ohraničovala na západní straně parcely domů čp. 158-159. Průběh hradby je na západní straně města jasně patrný i v současné parcelní situaci, v bloku mezi ul. Prokopa Holého a Sokolskou (jižně od místa výzkumu) je několik úseků hradby dochováno. Východní uliční čára Sokolské ul. podle všeho vymezuje vnější hranu hradebního příkopu, do nějž byly postupně od 18. století vestavovány obytné domy. Pás dvorků za těmito domy zřejmě rozsahem odpovídá původnímu parkánu, západní hranice dvorků vytváří na mapě stabilního katastru téměř jednotnou linii.
V dnešní Tržní ul., v prostoru před domy čp. 160-161 se nacházela Zádušní brána (Wieden Thor). Podle svědectví archivního plánu se hlavní věž brány, která byla vybudována v letech 1576-1577, nacházela před domem čp. 160. Není vyloučeno, že po jejím zániku pojal tento objekt některé její konstrukce. Předpokládáme, že před hlavní věží (západně od ní) se nacházely ještě další objekty brány. Výskyt základových konstrukcí Zádušní brány lze důvodně předpokládat bezprostředně za stěnou stavební jámy vyhloubené v letech 1992-1993.
Výsledky sondy 11/07 dokládají, že příkop městského opevnění byl původně zvodnělý. Při jeho parcelaci pro obytnou zástavbu muselo být tedy vyřešeno kanalizování jím protékajících vod. Z archivních zpráv vyplývá, že pod domy procházela pravděpodobně zhruba v ose bývalého příkopu stoka směřující od severu k jihu. Po roce 1816 do ní byl nově vybudovaným či podstatně rekonstruovaným kanálem odvodněn i sklep domu čp. 159. Je pravděpodobné, že tato odpadní stoka je dodnes do určité míry funkční.
Podle zjištění sondy 11/07 je v jihozápadní části plochy (parcely domů čp. 250-252) pod novodobou zástavbou, respektive jejími pozůstatky dochován příkop městského opevnění vyplněný raně novověkými nálezy. Vzhledem ke zvodnělému prostředí obsahuje tato výplň nepochybně cenný nálezový fond včetně předmětů z materiálů podléhajících rychle zkáze (dřevo, kůže, sklo apod.). Sondy zjišťovacího výzkumu z technických důvodů nedosáhly dna příkopu, které můžeme však na základě vrtů inženýrsko geologického průzkumu předpokládat v hloubce 6-9 m. V případě domu čp. 250 je mimo prostor novodobých sklepů zachována mocná intaktní požárová destrukce domu zříceného při požáru v roce 1820. Vyplňuje zděné sklepy staršího objektu, jehož nadzemní konstrukce byly dřevohliněné. V případě domu čp. 252 byly po požáru sklepy obnoveny v plném rozsahu a požárová destrukce se zde nedochovala. Situace v případě domu čp. 251 není zcela jasná, sonda 5/07 doložila novodobý sklep fungující až do demolice, rozsah podsklepení nelze ale z archivní dokumentace dovodit.
V severozápadní části plochy (parcely domů čp. 160-161, část parcely domu čp. 250) byly archeologické památky zničeny při hloubení stavební jámy v letech 1992-1993. Rozsah této stavební jámy se však na základě výzkumu jeví jako nejasný, rozhodně neodpovídá lokalizaci v elaborátu inženýrsko geologického průzkumu (Ščuka 2004). Zdá se, že stěny stavební jámy byly železobetonovou stěnou zajištěny jen na severní a východní straně, na jihu a pravděpodobně i na západě nebyla zřejmě konstrukce stěn dokončena. Přesný průběh obvodu jámy se ukáže až při plošném odkryvu recentního nadloží.
Parcely domů čp. 158-159 ve východní části plochy byly značně poznamenány zabezpečovacími pracemi provedenými v roce 2004. Podle zjištění sond 6/07 a 9/07 odstranily zemní a výkopové práce s nimi související naprostou většinu archeologických památek nacházejících se v ploše dvorků. Jediným zjištěným objektem je torzo odpadního kanálu ústícího v městské hradbě, které bylo zachyceno sondou 9/07. Je třeba předpokládat, že v ploše dvora zůstaly dochovány rovněž spodní části větších zahloubených objektů (například odpadní jímky). Přestože je téměř celé severní křídlo domu čp. 159 podsklepeno, má objekt značný archeologický potenciál. Mladší konstrukce nadzemních podlaží totiž přímo stavebně nenavazují na renesanční sklepy, v klenebních zásypech zůstávají tudíž skryty zbytky starších stavebních etap. Lze rovněž důvodně předpokládat, že základ hlavní hradební zdi je dochován v celé délce západní parcelní hranice domu čp. 159, v západní zdi severního křídla je velmi pravděpodobně dochován i nad zemí. Historické vrstvy lokálně narušené recentními inženýrskými sítěmi jsou dochovány v průjezdu.
---
Záchranný archeologický výzkum probíhal v červnu - červenci 2007 v kooperaci archeol. pracoviště VMG v České Lípě a Západočeského institutu pro ochranu a dokumentaci památek Plzeň.
Autorem zprávy je Radek Široký - archeolog a historik ZIP Plzeň, vedoucí výzkumu.