Už v pátek 21. září se uskuteční premiéra dramatizace čtyř povídek z Dekameronu v podání českolipských a novoborských umělců. Hlavní hvězdou představení však má být Andrea Kerestešová. Na poslední chvíli se mi s ní podařilo uskutečnit krátký rozhovor.
Samozřejmě každého znalého v našem maloměstě zajímá, jak se vše seběhlo, že jste se stala herečkou v představení, které zde vzniká a zároveň zde bude mít svou premiéru. Můžete popsat, jak jste se k roli dostala?
No ono se vždy něco nějak semele a člověk pak ani neví, jak k tomu došlo. Oslovil mne Jarek Hylebrant a já si řekla: proč ne? A tak jsme začali zkoušet, poznávat se a teď věříme v dobrý pocit po premiéře.
Je pravda, že jde o vaší první divadelní roli? Skutečně jste nehrála nikdy ani nějaké studentské představení?
Na škole jsem hrávala, to ano, ale spíše pro děti ve školách. Za Dekameron cítím mnohem větší zodpovědnost.
Jak jste spokojená s Jarkovým scénářem? Mohla jste si ve své roli dovolit nějaké úpravy?
Ano jsem spokojená. Úpravy samozřejmě probíhaly, aby každý mluvil co nejvíce přirozeně. Je důležité, aby slova měla spád a smysl, a aby se dobře hrála.
Prý jste silně věřící a líbí se Vám, že můžete prostřednictvím své postavy jeptišky říkat i to, co byste si v normálním životě nedovolila.
To je otázka na delší povídáni. Spíše to vnímám tak, že se na jevišti můžu vyřvat nebo plně prožít svou emoci přes osud někoho jiného. Je to částečně osvobozující. Ale když chci něco říct, i když se to nehodí, řeknu to i v reálném životě. Nesnáším přetvářku a lež.
Představení bude určitě nabízeno jako studentské. Nebojíte se reakcí studentů, kteří budou často do divadel „nahnáni“ svými učiteli, a bude těžší je zaujmout?
To víte, že se bojím, ale taky se bojím mnohem jiných a vážnějších věcí v životě. Na studentech vidíte, jestli je to dobrý nebo zlý. Studenti nebudou jen tak sedět a tleskat v kvádru, jen proto, že se to patří. Oni vám dávají hned najevo, jestli to, co děláte, má smysl. Beru to spíš jako skvělou příležitost poznat, jak vnímá svět nová generace.
Zvládla jste někdy Dekameron přečíst?
Ne, nezvládla. A ani jsem se o to nepokoušela.
Určitě nevíte, že jsme se kdysi setkali u stejného projektu. Já jsem se nechal najmout, abych podle scénáře napsal knížku Rafťáci, vy jste v nich hrála. Jak na svou první velkou filmovou roli vzpomínáte?
No vidíte, jak je ten svět malej. A ještě k tomu náš umělecký rybníček. Na Rafťaky vzpomínám s úsměvem, byla to první ochutnávka cizího světa. Byly to nádherné a divoké prázdniny.
Právě jsem dokoukal Vyprávěj. Fascinuje mě, jak jste se během pár let natáčení přeměnila z mladičké studentky na občas pěkně ostrou čtyřicátnici. Jak se v této poloze cítíte? Škodolibě dodávám: těšíte se?
Někdy se v tom cítím dobře, někdy zle, záleží na okolnostech. Někdy je to docela punk, když osmdesát procent svého času chodíte, mluvíte a vypadáte jako pětačtyřicetiletá paní z osmdesátého devátého roku. To pak je někdy problém po sundáni paruky a kostýmu, být opět optimistická a hezká mladá dáma.
Stihla jste si Nový Bor či Českou Lípu trochu prohlédnout? Jak se vám v Sudetech líbí?
Moc se mi tu líbí, skutečně. Dokonce jsem si minule koupila v Boru i skříň. Jen tak, cestou kolem jsem uviděla bazárek a tam byla krásná stará skříň, která je teď v ložnici a nemůžu se na ni vynadívat.
Ale Vy vlastně Českolipsko znáte … pár dílů seriálu jste natáčela u Máchova jezera. Máte už v Čechách nějaké oblíbené destinace? Při natáčení už jste se musela najezdit docela dost.
Miluji Beskydy, Valašsko, Českolipsko (smích). Celkově je naše československá země mooooc krásná, jen by chtělo, abychom ji začali víc vnímat, těšit se z ní a opečovávat ji.
Fotografie jsou ze zkoušek a pořídil je Vít Černý.