Nalezneme ji pět kilometrů jižně od Benešova nad Ploučnicí. Autem pojedeme směrem do Děčína a hned na okraji obce Františkov odbočíme doleva (směr Verneřice). Ve Valkeřicích po pravé straně jsou bytovky - zaparkoval jsem hned za nimi a polní cestou se vydal severním směrem. Na stromech se sice tu a tam objevily zbytky nějakého turistického značení, ale původní modrá značka to nebyla. Na tu jsem později narazil v lese - ale přetřenou tak, aby vůbec nebylo poznat její odstín. Jestli jsem tedy dával pozor, turistické značení už přes Kohout nevede. Půjdeme asi půl kilometru úvozem. Na okraji lesa odbočíme doleva a po dalších třech stovkách stoupavých metrech jsme přímo u rozhledny. Cesta sněhem byla několikanásobně vyšlápnutá, takže bloudit bychom neměli.
Samotná rozhledna se vůbec nezměnila. Stále je totálně zapomenutá a stále z ní není takřka nic vidět. Daleko lepší výhledy jsou z cesty, než zapluje do lesa.
Asi osm metrů vysoké zděné základy věže jsou nastaveny zrezivělou kovovou konstrukcí. Vysvětlení této situace nalezneme např.v populární knize Jana Nouzy Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Věž měla být otevřena ku příležitosti oslav šedesátiletého jubilea panování Františka Josefa I. Bohužel se nestíhaly termíny, a tak měsíc před dokončením stavby komise investorů požádala Pražskou strojírenskou společnost o dodání kovové konstrukce. Ta byla za neuvěřitelných čtrnáct dní na místě a věž byla 15. srpna 1908 otevřena. Od vysídlení Němců věž už jen chátrala. Výstup na ni je sice krkolomný, ale snad ne nebezpečný.
Před lety jsem psal, jak mě zaujalo hejno čížků, které si pochutnávalo na semenech olší. Letos bylo na Kohoutu zprvu ticho. Najednou se ozvalo štěbetání, svist křídel a do korun stromů se přiřítili čížci jako v minulém století. Takže opravdu vše je při starém.