Kolem dvacáté hodiny večer se tu shromáždil slušný dav lidí a další stále přicházeli. Nic je neodradily ani občas padající kapky deště. Pohledem na šedivou, nepřátelsky vyhlížející oblohu se návštěvníci jen těžko ujišťovali, že pršet opravdu nebude…
Úlohy předkapely se zhostila hudební formace v čele s Lenkou Novou, která publikum úspěšně navnadila a natěšila na následující koncert Chinaski. To už začalo lehce poprchávat a ve chvíli, kdy na scénu měli nastoupit kluci z Chinaski, se spustil prudký liják a silný vítr začal úspěšně bourat pódium a celou hudební aparaturu. Kdo se nevešel pod plachtu stánku s občerstvením, měl smůlu, takže většina lidí byla po pěti minutách mokrá až na kost. Nicméně to nikdo nevzdával.
Asi po čtvrt hodině čekání a stání v dešti se na podiu objevil Michal Malátný, frontman skupiny Chinaski, a všem sdělil, že se voda dostala do zvukové aparatury, a koncert se tedy přesune zvenku do divadla. Ani nestačil doříct tuto větu a celý dav, doteď poschovávaný pod různými přístřešky, se rozeběhl směrem k divadlu, kde nastala ta pravá tlačenice. Po pár minutách bušení na dveře divadla se proud lidí začal valit dovnitř a každý rychle spěchal urvat si to nejlepší místo co nejblíže jeviště.
Pořadatelé měli co dělat, všechno přemístit, zapojit, vysušit (dokonce i fén si přišel na své), a kolem půl desáté nastoupili Chinaski v plném počtu na jeviště, suší a vysmátí. Koncert mohl začít. Zazněly melodie nových písní, ale nezapomnělo se ani na ty notoricky známé, při Kutilovi už zpívalo celé divadlo a nikomu nevadilo, že se pod ním tvoří loužičky kapající vody. Ani Klára, Jaxe či Dlouhej kouř nenechal nikoho chladným, pod pódiem se trsalo, mnozí zjistili, že tancovat se dá i vsedě, a kdo se náhodně rozhlédl po celém, ve švech praskajícím divadle, jasně viděl, že každý si to opravdu užívá a vychutnává.
Když už se kapela rozloučila a odešla do zákulisí, nastal ohromný potlesk a výkřiky žádající přídavek. Chinaski nás několik minut nechali čekat, pak se vrátili a koncert se rozjel nanovo. Zahráli 1.Signální, Dobráka od kosti, 1970 a další hity. To už tancovalo, zpívalo a do rytmu tleskalo celé divadlo a i na muzikantech bylo vidět, že se jim to líbí a hrají naplno.
Před půlnocí už se rozloučili doopravdy, a jak jsem se tak dívala kolem sebe, všichni odcházeli sice mokří, ale o to víc nadšení a vytancovaní. Kdo si chvilku po skončení koncertu počkal, hrdě pak odcházel i s podpisy kluků.