V letošním roce v dubnovém exponátu měsíce představuje Vlastivědné muzeum a galerie další druh forem, kterými se potiskovaly látky. Jsou to formy kompozitní, které formíř nevyráběl jenom ručně, používal i vypalovací stroj.
Těmito formami se na látky otiskovaly černé kontury, které vzor zjemnily a zmenšily. Aby toho formíř dosáhl, musel nejdříve vyrobit odlitek z kompozice. Na lakovaný papír vyryl vzor a potřel jej tiskařskou černí. Poté barvu otřel tak, aby zůstala v rýhách. Vzor s barvou oklepl na lipový špalek a obtáhl jej nahřátým ocelovým nožem připevněném na vypalovacím stroji do hloubky 4 mm. Jemnost kontur byla dosažena strojem, nikoliv lidskou rukou. Kolem vzoru připevnil ohrádku z kartónu, do níž nalil horkou slitinu z vizmutu, antimonu, cínu a olova. Po ochlazení odlitek vyklepl.
Formíř již měl připravenou formu slepenou ze tří nebo pěti desek. Do spodní části vyhloubil úchyty (u velkého množství forem jsou úchyty vyrobené konkrétnímu tiskaři „na míru“). Na vrchní část formy si tužkou vzor rozkresli a vyměřil, a do něj hřebíčky připevnil odlitky. Reliéf zbrousil do stejné výšky a do rohů přitloukl mosazné hřebíky (raportní body zvané píky), důležitou pomůcku pro plynulý tisk vzoru na látce.
Tyto formy se začaly vyrábět ve čtyřicátých letech 19. století, kdy si módní trh žádal složité vzory s jemnými konturami a drobnými kresbami. Na kompozitní potiskovací formy se můžete podívat do konce dubna.