Hlavním, i když neoficiálním důvodem bylo to, že ani po odvolání členů RKO ze strany PSZ počty, které by zajistily absolutní převzetí moci Martinem Bursíkem nad Libereckým krajem, jednoduše nevycházely.
Začátkem února byla svolána KK ze strany PSZ s klíčem 1:7. Část základních organizací (ZO) z Českého ráje, která o klíči věděla, zvedla adekvátně počet svých členů, např. ze 6 na 8. „Probursíkovské křídlo“ tak získalo dalších 8 delegátů.
Celkem se takto díky odvolání 7 členů RKO a získání nových 8 delegátů změnil poměr ve prospěch „probursíkovského křídla“ o 15 delegátů, což byl hlavní cíl intervence ze strany PSZ. Cesta pro "normalizaci kraje" tak byla otevřena.
Těsně před KK padly ze strany Ústřední revizní komise (ÚRK) návrhy na exemplární potrestání členů Demokratické výzvy vyloučením ze SZ. Asi 20 - 30 členů SZ v kraji na protest proti totalitářským metodám vedení SZ přerušilo či zcela ukončilo členství v SZ, další se rozhodují podle proběhnuvšího vylučování na Republikové radě.
Ondřej Liška, který byl předsednictvem strany pověřen „řešením“ situace, se kromě jediné schůzky s částí členů SZ v kraji v lednu žádného dalšího jednání o případném kompromisu, smírném řešení, poměrném obsazení RKO apod. nezúčastnil. Počty delegátů však byly zajištěny.
Jak probíhala KK:
Z 55 delegátů zvolených na schůzích ZO jich dorazilo jen 39.
16, tj. třetina delegátů ze ZO, kritických k současnému vedení, vůbec nedorazila, neboť se rozhodla tímto způsobem protestovat proti nelegitimnímu a všem demokratickým pravidlům odporujícímu odvolávání krajských funkcionářů a stejně tak i proti nelegitimní krajské konferenci. Avšak ani účast všech těchto delegátů by na výsledku KK nic nezměnila. Faktický poměr sil mezi „bursíkovským a protibursíkovským křídlem“ v našem kraji je po masivním náboru členů cca 3 : 2, s tím, že zde je i malá skupina členů středových. Velkou část nových členů tvoří navíc lidé s bydlištěm mimo Liberecký kraj.
Novým krajským předsedou byl zvolen František Pelc, náměstek ministra ŽP, dříve místopředseda Unie svobody.
Porazil Jana Korytáře, bývalého předsedu krajské organizace, známého ekologa a libereckého zastupitele.
1. místopředsedou se stal Aleš Hoření, zástupce vedoucího Správy CHKO Český ráj, když neměl protikandidáta.
Předseda i místopředseda kraje jsou zároveň zaměstnanci MŽP a podřízení Martina Bursíka.
2. místopředsedkyní se stala Lenka Polívková z Liberce, když neměla protikandidátku. Lenka Polívková vedla zelené v Liberci v minulých komunálních volbách a zcela propadla, když ji přeskákali známější kandidáti.
Stejně jako na teplickém sjezdu zazněl argument, že SZ je pro voliče v kraji nečitelná, a proto je potřeba udělat potřebné změny. To samé tvrdil na teplickém sjezdu i Martin Bursík, těsně po něm to vydával jako velký úspěch, avšak preference od té doby spadly z původních 9 - 11% na současných 3-5%. Na tento argument nikdo nereagoval.
Jeden z významných členů SZ v kraji, který nechce být jmenován, neboť se obává svého vyloučení, situaci komentuje takto: „Překvapilo mne, jak rychle byl opuštěn koncept toho, že mají být zelení středovou stranou. Jednobarevné vedení kraje s pravicovou orientací, i to, že vnitrostranická opozice byla zcela převálcována a zbavena všech funkcí, nebude dobrým signálem pro voliče. Zelení popírají pilíře své politiky a těžko mohou řešit problémy menšin na vládní úrovni, když s vlastní menšinou uvnitř strany zacházejí způsobem totálního rozdrcení.“
Schopnost komunikace a spolupráce s odlišně smýšlejícími členy pravděpodobně nebude patřit k silným stránkám nové RKO, spíše můžeme očekávat řešení typu "donutíme je ke spolupráci silou, Kaťuško" či "opozice je spolek zkrachovanců, které je potřeba vyhladit mečem či ohněm" - (autentická vyjádření našich kolegů).
Další člen SZ Libereckého kraje dodává: „V Sedmihorkách to probíhalo jako na teplickém sjezdu. Nikdo nebyl ochoten komunikovat, ruce se zvedaly automaticky jako na bývalých komunistických schůzích. Atmosféra strachu z vylučování a neochota připustit alternativní názory připomínala normalizaci ze 70-ých let. Bursíkovi lidé se snaží ze strany udělat konzervativně liberální subjekt, o čemž svědčí i to, že do zelených přešlo mnoho členů ze zkrachované Unie Svobody.“
Složení nové RKO:
Předseda RKO František Pelc, ZO Turnov
1. místopředseda RKO Aleš Hoření, ZO Turnov
2. místopředsedkyně RKO Lenka Polívková, ZO Liberec
Martina Pokorná, členka RKO, ZO Turnov
Jaroslav Rázek, člen RKO, ZO Česká Lípa
Lucie Škáchová, členka RKO, ZO Žernov
David Pokorný, člen RKO, ZO Holenice
František Párys, člen RKO, ZO Liberec
David Václavík, člen RKO, ZO Liberec
Ve shodě jednající ZO Turnov, Holenice a Žernov z Českého ráje a ZO Liberec (neplést se ZO Liberec-Vratislavice) tak získaly 8 z 9 členů RKO.
Ze čtyř libereckých zastupitelů se k ZO Liberec hlásí David Václavík, dříve SOS, známý svými podezřele dobrými vztahy s libereckou ODS, k ZO Liberec-Vratislavice pak Jan Korytář, Květa Morávková a Kateřina Absolonová, lidé známí z prostředí ekologických a občanských aktivit.