Majitelka zvláštního, krásného zastřeně sametového hlasu nazpívala své nejznámější hity během své krátké kariéry v 60. letech. Poté byla její sotva nastartovaná pěvecká dráha v roce 1970 komunisty násilně přerušena na dlouhých devatenáct let. Na scénu se opět vrátila až v listopadových dnech roku 1989, kdy si ji většina mladých lidí spojuje s písní Modlitba pro Martu.
Vystoupení Marty Kubišové byl koncipováno jako jakési ohlédnutí za její dosavadní uměleckou činností. Spolu s klavíristou Pavlem Větrovcem doprovázel Martu Kubišovou slovem Milan Hein, umělecký ředitel Divadla Ungelt, které je nyní domovskou scénou zpěvačky.
Hned úvodní skladba, irská balada Dobrodružství s Bohem Panem, patří k jejím největším hitům. A vzápětí následovaly další “fláky” – Loudá se půlměsíc, Depeše, Nechte zvony znít... Mezitím Milan Hein s nadhledem a jemnou ironií seznamoval publikum se staršími skladbami a životními peripetiemi Marty Kubišové. V průběhu večera zazněla většina skladeb, které publikum očekávalo. Namátkou třeba Cesta, Lampa, Hej Jude, Magdaléna a ve druhé polovině večera i několik novějších skladeb – např. Líp se loučí v neděli, Já budu já.
Marta Kubišová svým recitálem dokázala, že má stále dost příznivců, kterým má svými písničkami i po letech pořád co říct.