Když se respondentů ptám, koho by chtěli v dalším díle Štafety, padá jméno Ivy Bufkové poměrně často. Zejména z českolipských uměleckých kruhů. A to navzdory faktu, že vystudovala přírodovědný obor. Divadelní klub mladých při Obchodní akademii založila její maminka a ona trpělivě na českolipská jeviště přivádí další a další divadelní nadšence.
Pokud vím, tak jsi vystudovala chemii. Jak ses dostala k divadlu?
Celá rodina z maminčiny strany se aktivně podílela na amatérském divadle, takže to bylo samo sebou.
Rozpovídej se trochu více. Víš něco, jak rodinná tradice vznikla?
Maminka pocházela z Vamberka, kde působil divadelní ochotnický soubor Zdobničan s bohatou tradicí. A stále působí! Většina členů této rodinné větve (Hlaváčkovi) se angažovala na divadelních prknech, hráli, zpívali atd. Jablka nepadají daleko od stromu, takže se rodinné stříbro předávalo dál. Nejvíce asi vystoupala moje sestřenka, která vystudovala HAMU a dlouhá léta působila jako taneční pedagog a choreograf v oddělení opery Národního divadla, a asi i naše Terka tančící v muzikálech Hudebního divadla Karlín, La Fabrika a Kongresové centrum.
Maminka Marie Jiřičková
Ty sama jsi takové ambice neměla?
To ne. Krom toho rada maminky, kterou jsem předala dál: „Nejdřív vystuduj něco pořádného a pak si dělej, co chceš,” mi přišla moudrá.
Já to vím, ale pro čtenáře upřesni, co jsi nakonec vystudovala.
VŠCHT, obor analytická a fyzikální chemie, a dva roky pedagogiky na ČVUT.
A celou dobu jsi pracovala jako učitelka?
Ne. První půlrok po škole jsem laborovala v mlékárnách Českolipska a další půlrok pracovala jako vodohospodář v nové čistírně odpadních vod v Akumulátorce. To bylo fajn. No a pak došlo k prezenčním změnám na gymplu a já šla učit na skoro pět let tam.
A proč jsi na gymplu nezůstala?
V době mé mateřské dovolené došlo ke změnám, zrušily se tematické studijní bloky (příprava na konkrétní VŠ) - ekonomika, stavebnictví, chemie atd., mně ubyla většina úvazku. Na klasickou chemii tam bylo dost kolegů. Učit pelmel se mi nechtělo. Kádrová rezerva jsem nebyla.
Takže jsi šla rovnou na ekonomku?
Ano, uvolnilo se místo. Takže štěstí v neštěstí.
A které všechny předměty jsi tam nakonec učila? Chemie asi moc nebylo, ne?
Přírodní vědy: chemie, fyzika, biologie, plus zbožíznalství (to bohužel ministerstvo vytěsnilo, což je pro tento typ školy veliká škoda).
Pojďme si připomenout vznik Divadelního klubu mladých.
V květnu 1968 ho založila moje mamka Marie Jiřičková. Působištěm byla Střední ekonomická škola a základ vždy tvořili studenti této školy. Soubor poprvé vystoupil 15. května 1968 v rámci programu s názvem Holanské jaro s pásmem veršů Jaroslava Seiferta. O měsíc později poprvé vystoupili na divadelních prknech se Schmidovou hrou Visutá hrazda. Já jsem soubor převzala v roce 2000. Poprvé jsme se účastnili náchodské přehlídky s názvem Škvoreckého Prima sezóna. Nastudovanou jsme měli Klicperovu hru Každý něco pro vlast.
Angažovala ses v souboru už jako dítě?
Když jsem vstoupila na ta pověstná divadelní prkna, bylo mi deset let, hrála jsem elfíka ve Snu noci svatojánské. Myslím, že jsem tam měla jednu větu ve scéně s Pukem, ale bylo to opojné. Tenkrát byla v Jiráskově divadle jedna veliká šatna rozdělená dlouhou stěnou se zrcadly na obou stranách, kostýmy byly z Národního divadla (vyřazené, ale úžasné). Všude to tak zvláštně vonělo, pan Kalvach nás postupně líčil, poctivě i s pověstnými „augenráfkami”. Já, tenkrát malá holka, ke všem obdivně vzhlížela a připadala si nesmírně důležitá, že jsem součástí něčeho tak krásného.
A kdy jsi dostala první velkou roli? A jakou?
Chronologicky už nevím, ale ta, která se mi líbila, byla Cecilie Cardewová z Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda. Byla jsem na gymplu.
Tréma žádná?
Ani ne. Jen jednou jsem v životě měla okno, ale to nebylo v divadle (smích).
A přechod do vůdcovské role byl přirozený proces?
Vůdcovské je asi nadnesené, nikdy jsem si tak nepřipadala. Když se maminka odebrala do toho divadelního nebe, zůstala tu hrstka mladých lidí, co chtěli hrát.
A zkusila sis hrát i v dospěláckém souboru? Já tě asi poprvé zaznamenal na soutěži s Mirkem Kučabou.
Několikrát, ale byla jsem pět let na vysoké škole a když se vrátila, tak mě Vašek Klapka obsadil s Vlaďkou (dnes Zborníkovou) do Jak se vám líbí. Jenže jsem otěhotněla a předala - nerada - svoji roli Hance Sršňové, která v ní byla naprosto skvělá. Takže to vlastně dopadlo, jak nejlépe mohlo - pro Hanku to byl odrazový můstek na profi dráhu a já měla Terezku. Hrála jsem pod režijní taktovkou maminky.
Dialogy s Mirkem Kučabou - to bylo hezké období, cestovali jsme po nejrůznějších přehlídkách.
A když jsi převzala taktovku, tak se vším všudy? Scénář, dramaturgie, režie?
Tak nějak
Ok. Tak jak vybíráš scénář?
Různě. Podle počtu lidí, podle jejich hereckých zkušeností, podle toho, zda je to tematicky hratelné pro studentský soubor, ale hlavně mne to musí oslovit. Někdy mi nápad leží i několik let v hlavě a stále provokuje, ale vím, že ještě není čas. To byl případ Kennedyho dětí nebo letošní Přidal.
A to scénáře vybíráš z nějaké databáze?
Dilia má na webovkách velkou nabídku, časopis Amatérská scéna může motivovat nebo sleduji repertoáry jiných souborů. Je to různé.
A co děti, herci? Vidíš v průběhu let nějaké změny, co se týká třeba zájmu?
Zájem je stále. Problém nastane, když zájemce zjistí, že je divadlo časově náročné. Pak přijde odliv. Takže zůstávají ti skuteční fandové divadla, kteří jsou ochotni leccos obětovat. Ti, na které je spolehnutí a mají divadelní srdíčko. Motto DKM je: Pro divadlo se musí trpět!
A kolik členů to dotáhlo až k profesionálům? Sleduješ jejich kariéry?
Honza Holek, Hanka Sršňová, Přemek Bureš, Petra Horváthová, Denisa Nová, Šárka Marková, Markéta Holá. vlastně i naše Terka. Snad jsem nezapomněla na nikoho. Ještě Verča Sabová zpívá.
A co Kundera? To je jen vaše iniciativa? (Ivana Bufková společně s Helenou Paszekovou a Květou Menclovou interpretují texty Milana Kundery, pozn. autora)
Kundera je relax ve třech. Iniciativa od Helenky. Kundera je super, já mám ráda beatníky.
A kdybys měla iniciativu ty, tak kdo by to byl místo Kundery?
Je spousta autorů, kteří by si zasloužili připomenout. V rámci výročí sametu jsme na TGM prezentovali Kryla, bylo to moc hezké, já mám ráda kombinaci slova a hudby, zpěvu nebo tance.
Před deseti lety se moc povedlo pásmo textů beatnické generace, škoda, že jsme to hráli jen párkrát. Bylo to opravdu výborné - bylo tam to nej, co ta skvělá generace DKM mohla nabídnout- interpretace výborných textů nejen v češtině, ale i angličtině a francouzštině, zpěv šansonů, pohybové divadlo. Super, škoda, že nemáme záznam. Beatníci, to je moje srdcovka.
A další? Letos má výročí Karel Čapek, skvělý je Villon, Jeffers, z českých Seifert, Orten, ale i Magor (Martin Jirous).
Rozhovor připravujeme v době, která možná zabrání dalšímu cestování. My se blíže známe především díky němu. Už jste měli na letošní prázdniny nějaké plány?
Konkrétní plány jsme neměli, určitě by tam byly hory a asi i moře … ale kam? Nebylo rozhodnuto.
A víte, jak budete řešit?
Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál, ale to asi všichni. Teď je nejdůležitější vytrvat a dodržovat daná bezpečnostní opatření, která jsou rozumná, a věřit, že se vlna nákazy brzy převalí a bude zase dobře bez velké újmy na zdraví. Italů a ostatních ohrožených států je mi upřímně líto. Z čistě osobní prognózy je jasné, že letošní plánované Lago di Garda padá.
A co další plány? Narušil je koronavirus také? Myslím provoz Divadelního klubu. A taky myslím tebe jako babičku. Sleduji, že ses v nové roli hodně rychle našla.
Karanténa pochopitelně ovlivnila činnost DKM, jako ostatně kulturní život celého státu, přerušili jsme zkoušky, odvolali premiéru, veškeré divadelní přehlídky byly přesunuty na podzim či zcela zrušeny. Tato role, babičky, je nadevše, a jak to vypadá, vyrůstá nová generace umělecky postižená.
Prozradíš, co chystáte?
Raději ne, vzhledem k situaci. Kdoví, kdy bude premiéra. Když nebudeš na mne pospíchat, třeba odtajním.
