Radek Baborák po patnácti letech působení na postu sólo hornisty v orchestrech Berlínská filharmonie, Mnichovská filharmonie, Bamberští symfonikové a Česká filharmonie opustil zajištěnou existenci orchestrálního hráče a vydal se na dráhu koncertního hornisty a dirigenta. Přirozeně tím navázal na tradici sólistů-dirigentů, kteří chtějí realizovat své hudební sny a vize nejenom pomocí nástroje, ve kterém vynikají.
Od roku 2008 dirigoval orchestry jako Pražský symfonický orchestr FOK, PKF-Prague Philharmonia, Rýnskou státní filharmonii Koblenz, Georgische Kammerorchestra Ingolstadt, Tokyo Philharmonic Orchestra a další. Radek Baborák je zakladatelem a dirigentem orchestru Česká Sinfonietta, s nímž letošní rok zahájí výroční 15. ročník MHF Lípa Musica v srdci festivalu, v bazilice Všech svatých.
Na tyto koncerty mám já i moji spoluhráči ze souboru hezké a pozitivní vzpomínky. Skvělé publikum, výborná organizace a ojedinělé prostory, kde jsme hráli.
Tito sólisté jsou zároveň mými dobrými kamarády, hrají pravidelně jako první hráči České Sinfonietty a patří ke špičce ve svém oboru. Jsou to vítězové mezinárodních soutěží, sólisté, ale rozhodující je náš společný pohled nejenom na profesní záležitosti, ale i jejich ochota pomoci mému orchestru. Myslím, že skutečnost, že v Čechách vystupují i pedagogicky na Letní fagotové akademii, je velkým obohacením a inspirací pro českou dechovou školu.
Na tuto otázku není snadné krátce odpovědět, protože vhled do této problematiky vyžaduje znalost našeho hudebního světa. Renomé se podařilo vydobýt hlavně díky nasazení všech členů, kteří jsou mimořádně talentovaní a pracovití a na koncertech s Českou Sinfoniettou hrají s plným nasazením, jako by šlo o jejich muzikantskou čest. Toto je možné díky kombinaci mladých sólistů – koncertních mistrů (Karvay, Mráček, Bačová), zkušených komorních hráčů, za všechny budu jmenovat violistu Karla Untermüllera, českých hudebníků působících v nejlepších orchestrech, jako jsou např. Mnichovská filharmonie, Concertgebau Amsterdam, a mých přátel z ciziny, většinou hráčů na dechové nástroje. V této fázi České Sinfonietty hrajeme na festivalech, nemáme pravidelnou abonentní řadu, protože snaha o její zavedení se ukázala z mnoha důvodů, zvláště ekonomicko-managerských, jako neuskutečnitelná. Když to řeknu lidově, je tady hodně slimáčků a málo kapustičky a proti státním, městským orchestrům, které nabízejí tradici, není lehké konkurovat pouze kvalitou. Hlavní problém jsou nesmyslně drahé pronájmy koncertních sálů, kterých je málo a jsou prakticky stále obsazené. Ale to je jen střípek z celé mozaiky, kterou jsem měl možnost po mém návratu poznat.
Ambicí a motorem je překračovat standard, na který jsou posluchači navyklí, a vtáhnout je do skladeb, které v ten neopakovatelný časoprostor koncertů slyší, a pokud možno při tomto výletu do fantazie s Českou Sinfoniettou něco prožijí.
To je souhra mnoha věcí. Je to logické pokračování mojí orchestrální praxe, komorních projektů, pedagogické činnosti. Myslím, že každý instrumentalista by si měl dirigování a vedení orchestru zkusit, aby věděl, co je na tom snadné a co je složité. Pro mě je naprosto zásadní, že se mohu intenzivně zaobírat hudbou, kterou miluji a která je smysluplná. Dát jí řád, který respektuje to, co tam skladatel napsal. Pro někoho to jsou detaily, ale pro někoho naprosto zásadní otázka života.
Mojí snahou je nalézat pro lesní roh nové obzory, iniciovat třeba i trochu bláznivé projekty. Takže moje přání je, aby se podařilo najít energii, jak je uvést v život. Doufám, že budeme pokračovat, hlavně s Baborak ensemblem a spřízněnými skladateli, na nových úpravách třeba Gerschwina, ale i Bacha nebo Brucknera.
Je jich opravdu mnoho, ať už jako dirigent nebo hornista se rozhodně nebudu nudit a budu se těšit, že některé z nich budu moct zahrát i na festivalu Lípa Musica.
Já jsem se do severočeského regionu dostal díky rodině mojí manželky, která má chalupu na Děčínsku, v Srbské Kamenici, takže díky výletům po okolí mám možnost tento zvláštně podmanivý kout české země poznávat více než 20 let. Je to kraj zvláštní, tak odlišný od Pardubicka a Polabí, ze kterého pocházím. Ale je nesmírně romantický a mystický.
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantní symfonie Es dur pro flétnu, hoboj, lesní roh, fagot a orchestr, K. 297B / Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 2 D dur, op. 36
Změna obsazení: Sophie Dartigalongue – fagot, Viola Wilmsen – hoboj, Pirmin Grehl – flétna (Německo), Radek Baborák – lesní roh / Česká Sinfonietta / Radek Baborák – dirigent