Dobrý den, pane Doležale,
zase Vás napadl nějaký demagog, jakmile se dotknete tématu sudetští Němci. Údajný pan Blahoš a jemu podobní by se měli nejprve představit asi tak: „Já ani moji předchůdci a příbuzní nic nemáme z majetku vyhnanců ani na jejich pozemcích nemáme chalupu či postavenou chatu, a proto máme čisté svědomí.“ ... Pak bychom pochopili proč je jakákoliv zmínka o bezpráví na sudetských Němcích tak dráždí...
Kam zmizelo všechno to bohatství osobních věci od nábytku až po špendlíky a jakou to mělo hodnotu? ...když obyčejným selským rozumem se podíváme na mapu, vidíme ty statisíce hektarů zemědělské půdy, statisíce hektarů lesů, statisíce hektarů, na kterých Němci vystavěli své domy... Stačí, kdyby si někdo spočítal, v jaké hodnotě má průměrná rodina svoje osobní věci od nábytku, peřin, prádla, ošacení, ale to u sudeťáků nebylo jen toto. Víme přece, že sudeťáci si tam postavili továrny a že mezi nimi bylo více bohatých než ve vnitrozemí. A ti měli nejen drahé obrazy, zlato, ale i cenné papíry jako akcie, spořili na stáří a měli svoje konta ve spořitelnách a bankách a mnozí měli samozřejmě i peníze na hotovosti... Vím dobře, jaké prohlídky se dělaly odsunutým Němcům a že měli zakázané pod trestem smrti, aby si nechali u sebe něco cenného od peněz, zlata nebo nějaké listiny, které potvrzovaly, jaké částky měli na bankovních účtech, a to i spoření na stáří. A když přišli s 20 kg na hranice..., tak i ty poslední mince jim sebrala Revoluční garda, pokud je nezabili, tak jim namlátili. I kdybychom souhlasili s tím příšerným názorem, že to bylo správné, neboť si to všichni sudeťáci zasloužili, a to i starci, ženy, děti i kojenci, pak jak tito vlastenci odpoví: Kde jsou tyto majetky sudetských Němců, kromě toho, co bylo postaveno, kde jsou ty všechny cenné věci? ... Stát ukradl biliony majetku, ale dostalo se do statní pokladny ne více než 1 % - jen to, co bylo pevně spojeno se zemí jako domy a vily... Taková je pravda, kterou jen málo lidí zná anebo se bojí přiznat, aby je ti vlastenci nemlátili jak jejich předkové v Sudetech po válce. (podstatně kráceno)
J. Patrman
***********************
Vážený pane Doležal, jsem válečný veterán, který proti nacistickému Německu bojoval během celé 2. světové války, a byl jsem dvakrát zraněn v boji. Již dlouhou dobu sleduji Vaše výpady proti našemu národu, ze kterého prý pocházíte, a zemi, ve které žijete. Musím bohužel přiznat, že v tom Jidášství nejste zdaleka sám. Lidi jako jste Vy nazývá historik Jindřich Marek falešnými proroky a rádoby-intelektuály. Tito lidé, kteří pod pláštíkem pseudohumanismu soustavně, ale nenápadně zaměňují znaménko plus za mínus v našich dějinách. Z nacisty pokořených, znásilněných Čechů, Slováků a Podkarpatorusů dělají viníky, a z nacistů mučedníky. Vlastenectví je pro lidi jako jste Vy samozřejmě jen společenský prohřešek.
Musím říci, že jsem během války asi vyrovnal svůj účet za zavražděnou matku a další mrtvé ve svém příbuzenstvu. Ale na druhou stranu, nebo možná právě proto, že nepovažuji dnešní generaci Němců za nositele viny svých předků, mám dnes v Německu řadu výborných přátel, takže mně nikdo – ani Vy – nemůže nařknout z neobjektivity. Jsem čestným členem sdružení stíhacích letců Německa. Mimochodem, většina Němců, se kterými se znám, zvláště těch bývalých vojáků a důstojníků Wehrmachtu a Luftwaffe, se za to, co Němci – a mnohdy i oni sami – udělali světu, hluboce stydí. S názory, jaké máte Vy a Vaši přátelé ze Sudetoněmeckého Landsmanšaftu, by asi nesouhlasil nikdo.
Proto Vás vyzývám tímto psaním k otevřené a chlapské diskusi nad tím, kdo a čím způsobil před více než 70 lety počátek toho strašného celosvětového vraždění. Myslíte, že budete schopen své argumenty o zlých Češích z roku 1945-46 věrohodně prezentovat v souvislosti s děním od Mnichovské dohody až do konce války? O této době, která je důvodem vystěhování Němců z naší vlasti, Vy totiž nikdy nehovoříte. Papouškujete jen názory určitých bývalých Sudetských Němců, a to už druhé nebo třetí její generace. Pro Vás totiž dějiny začínají až vystěhováním Sudetských Němců. Vás nezajímají okolnosti, které vedly k tomuto drastickému kroku. Pokud jste si jist, že budete schopen oddělit příčinu a důsledek, pak – pokud jste muž – zvednete tuto hozenou rukavici.
Jan Horal
*************************
Vážený pane,
to, že jste válečný veterán a že jste byl dvakrát zraněn, vás vůbec neopravňuje pronášet urážlivé řeči o „jidášství“ nebo „papouškování názorů určitých bývalých sudetských Němců“. V debatě o minulosti – jako ostatně v každé jiné debatě – platí, že minulé zásluhy se nezapočítávají. Jen to, má-li ten člověk pravdu, nebo ne. To za prvé.
Za druhé, je docela v pořádku, že se Němci, kteří absolvovali druhou světovou válku, hluboce stydí za to, na čem se podíleli. Je jistě za co se stydět. Ostatně Němci svůj stud dávají najevo už šedesát let na nejrůznějších úrovních, včetně těch nejoficiálnějších. Jen si toho zatím jaksi nikdo moc nevšiml. Bylo by jen dobré, kdyby se, inspirováni tímto příkladem, začali i Češi trochu stydět za to, čeho se dopustili po válce na svých bezbranných německých spoluobčanech. Jistě, bylo to menší svinstvo než Holocaust, Osvětim a Treblinka. Ale bylo to svinstvo a za svinstvo je třeba se stydět.
A teď řeči o příčině a důsledku, alibistická oficiózní česká státní ideologie, pokud jde o vyhnání sudetských Němců. Vychází se automaticky z toho, že když se ten druhý (Němci, Německo) chová jako dobytek, dává nám to právo, abychom se jako dobytek chovali taky. Máme k tomu totiž dostatečnou příčinu. Ve skutečnosti se máme chovat tak, jak je to správné, slušné a spravedlivé. To jsme po roce 1945 neudělali. Místo toho jsme si myslili, že máme zrovna v téhle věci dostatečnou „příčinu“ napodobovat Hitlera, i když jen ve skrovných rozměrech (jsme malý národ).
V našich dějinách najdeme spoustu činů, na něž můžeme být právem pyšní. Nepochybně k nim patří i hrdinství domácího a zahraničního odboje v druhé světové válce. Jsou důležité, protože v budoucnu máme na co navazovat. V tom nejsme v Evropě a ve světě žádná výjimka. Jsou tu taky věci, za něž bychom se měli stydět (ani v tom nejsme v Evropě a ve světě žádná výjimka) – hlavně proto, abychom se do budoucna něčeho podobného vyvarovali. Vyhnání sudetských Němců k nim patří.
Bohumil Doležal