Dnes je 30. 09. 2024
svátek má Jeroným

V kině jsem se vždycky smála sama, říká Bára Procházková

Archiv

Odjela jsi do Anglie s agenturou anebo na vlastní pěst?


S agenturou, konkrétně s Mossei au pair Praha.


Na tu agenturu jsi měla nějaké doporučení anebo jsi prostě hledala na internetu?


Na  agenturu jsem jen dostala kontakt. Znáš to, známý známých, dlouho jsem váhala, ale nakonec jsme se dohodly s kamarádkou z ročníku a jely jsme společně. Fajn bylo, že nám agentura našla rodiny blízko sebe.


Takže jste jely jako parta holek? Stýkaly jste se i tam?


Ne ne, jely jsme jen dvě a stýkaly jsme se tam pořád. Měly jsme obě auto, takže to bylo bez problémů.


A ve kterém městě jste nakonec skončily?


Asi šedesát kilometrů od Londýna ve městě Reading.


Co agentura slibovala a co nakonec všechno splnila?


Slíbila, že najde rodiny blízko sebe a našla. Dokonce to stihla do požadovaného termínu. Na druhou stranu si myslím, že se o nás měla trochu zajímat i po příjezdu do rodiny. Třeba zavolat, jak jsme dojely. Sice jsme dostaly dotazník, jak jsme spokojené s rodinou a tak, ale myslím, že to mohli udělat trochu jinak. Další věc - do agentury jsme dávaly několik svých fotek pro rodinu, ale ani jednu fotku rodiny jsme dopředu neviděly.


Na jak dlouho jsi vyjela a jak často ses podívala domů?


Jela jsem na jedenáct měsíců a doma jsem byla dvakrát. Můj přítel za mnou byl taky dvakrát.


Dařilo se ti udržovat pravidelný kontakt s domovem?


Měla jsem k dispozici notebook s nainstalovaným icq, takže jsem byla v kontaktu s rodiči a kamarády každý den.


Jak probíhal příjezd do Anglie? To jsi měla na lístečku adresu a prostě tam dojela, anebo jsi měla zprostředkované setkání už na letišti?


Jely jsme autobusem, v Londýně jsme přestoupily na jiný autobus, který nás dovezl do Readingu, a tam na nás čekaly rodiny.


Jaký je ten příjezd? Na mě kdysi v Norsku padla hrozná depka, když si nás potmě a v dešti rozdělili a odvezli mě někam za město do rodiny, kde nikdo neuměl česky ani slovo. A to jsem tam byl jen něco přes týden...


My jsme hned po příjezdu jeli nakoupit do ohromného obchodu, takže prvním šokem bylo to ohromné množství věcí na výběr. První týden jsem se rozkoukávala. Výhoda byla, že tam ještě tak měsíc se mnou pracovala původní au pair, taky Češka, která mi všechno ukázala a vysvětlila.


Myslíš jako že na depku nebyl čas?


První týden určitě ne. Ta přišla trochu později - celý den doma sama, proto jsem se taky rozhodla změnit rodinu.


No povídej! Ty jsi měnila rodinu?


První vlastně ani nebyla rodina. Byl to rozvedený pán, který vídal své děti jen jednou týdně, byl pořád v práci - i o víkendu - a já se sama v tom velkém domě cítila opuštěná, tak jsem se asi po měsíci rozhodla změnit rodinu.


Sama v domě s rozvedeným mužem... nenapadlo tě, že si Tě pořídil z jiných důvodů? Upozornila Tě na tento stav agentura?


Agentura mě upozornila, ale já jsem, ještě než jsem dojela, mluvila i s původní au pair u něj, takže jsem věděla, do čeho jdu, a nebála jsem se, že by si mě pořizoval z jiných důvodů :-).


Co druhá rodina?


Ta byla lepší určitě v tom smyslu, že jsem nebyla nikdy sama a stále jsem něco dělala, takže na nějaký smutnění nebyl moc čas. Na druhou stranu, občas je starání o děti docela dřina.


Můžeš čtenářům popsat svůj všední den v nové rodině?


V 6.00 budíček, pomoci dětem vstát, obléci je, pomoc s čištěním zubů a snídaní - občas jim trvá sníst misku cereálií i půl hodiny, pak je na 7.45 odvést do školy. Dvakrát týdně jsem měla tříhodinový kurz angličtiny, dvakrát týdně uklízela dům a dvakrát týdně jsem uklízela u sousedů. Odpoledne mezi třetí a půl čtvrtou jsem děti zase vyzvedávala a vezla je na kroužky nebo domů, kde jsem s nimi dělala úkoly. Mezi šestou a půl sedmou byla večeře, pak společné dívání na televizi - obvykle Simpsonovi. Malá dvojčata chodila do postele v půl osmé, starší syn v osm hodin.


Co ti bylo za tyto služby odměnou? Kromě bytu a stravy.


Kapesné 60 liber a auto kdykoliv k dispozici, s tím, že si platím benzín.


Co kurzy angličtiny? Ty jsi platila ze svého?


Ne, jako člen Evropské unie jsem nemusela platit. Jedinou podmínkou je účast na zkoušce bez ohledu na výsledek. Nevýhodou bylo, že kurz, za který se neplatí, je zakončen zkouškou, která není mezinárodně uznána. Pokud bych chtěla složit nějakou zkoušku typu First certifikate, musela bych zaplatit asi 70 liber.


Měla jsi něco jako dovolenou? Cestovala jsi?


Když jsem měla dovolenou, tak jsem buď jela domů, nebo přijel přítel za mnou. Jinak víkendy jsem měla volné vždy, a to jsme většinou jeli někam na výlet nebo nakupovat. Byla jsem ve Windsoru, Oxfordu, Bathu. Londýn jsem stihla jen jednou.


Jaký máš dojem z Angličanů? Jsou to suchaři, jako je známe z filmů?


Řeknu to takhle: v kině jsem se vždycky smála sama, a když se smáli oni, tak zase já ne. Ale neplatí ta klasika, že Angličané jsou studení čumáci, myslím, že jsou hrozně milí a pomohou, kde můžou. Kapitola sama o sobě jsou řidiči. Dají vám přednost, i když nemusí. Třeba jednou se mi začaly děti hádat vzadu v autě, musela jsem zastavit uprostřed silnice a vyřešit to, po chvilce mi ťuká nějaký pan na okénko a ptá se, jestli je všechno v pořádku, to by se mi v Čechách nestalo. Ale na druhou stranu mám občas potíže poznat, co si o mně lidé opravdu myslí, hodně se přetvařují.


Jsou v Anglii jako au pair i kluci?


S několika jsem se setkala. I moje rodina se rozmýšlela, nakonec bylo prý rozhodující, že muži mají vyšší nehodovost na silnicích než ženy.


Jaký máš nejvíc negativní zážitek ze svého pobytu?


Když mi rodina řekla, že jím moc ovoce, abych si ho platila sama.


To je hustý. To bych asi hodně špatně spal. Co děti, byly rozmazlené?


Řekla bych, že jsem měla štěstí, ty mé moc rozmazlené nebyly. Když jsem viděla děti okolo, tak jsem byla moc ráda, že mam takové, jaké mám.


Do jaké sociální vrstvy vlastně patří rodina, ve které jsi byla?


Těžko říct, vzhledem k tomu, že ptát se na platy se tam nesluší, ale myslím si, že vyšší střední.


Co tedy dělají?


Paní je vědecká výzkumnice v oblasti léků, pán je přední manager v časopise o letadlech. Takže možná i výš než vyšší střední.


A nemají na ovoce pro chudou českou studentku ... Jak je to s předpisy kolem dětí? I u nás na i-novinách se hodně diskutuje o tom, že po ulicích běhá hodně dětí bez dozoru, jsou problémy s opilými dětmi. Je tohle v Anglii vůbec možné anebo to nemůžeš posoudit?


Jediný zákon, o kterém vím, je ten, ve kterém se uvádí, že děti do určitého věku nesmíš nechat o samotě. Přesto mě ale občas překvapuje, že docela často vídám děti běhat po městě nebo okolí samotné.


-------------


Barbora Procházková, narozena 5. 5. 1983, vystudovala Gymnázium v České Lípě, v současné době studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evanglisty Purkyně v Ústí nad Labem, obor anglický jazyk a dějepis.